Basenji / Basenji ● Faraónský chrt / Pharaoh hound ● Ibizský Podengo / Podenco Ibicenco ● Kánárský Podengo / Podenco Canario ● Portugalský Podengo / Podengo Portugues ● Sicilský chrt / Cirneco dell´Etna
Basenji / Basenji
FCI – Standard č. 43 / 24.1.2000 / GB
(wikipedia)
ZEMĚ PŮVODU: střední Afrika
PATRONÁT: Velká Británie
DATUM ZVEŘEJNĚNÍ PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 25.11.1999
VYUŽITÍ: Lovecký pes, společník
KLASIFIKACE FCI: Skupina 5, Špic a primitivní plemena, Sekce 6 primitivní plemeno, Bez pracovní zkoušky.
CELKOVÝ VZHLED: Lehce stavěné zvíře jemných kostí a aristokratického vzhledu. Dlouhé končetiny v poměru k velikosti těla. Vždy vyrovnaný, ostražitý a inteligentní. Na výrazně klenutém krku se hrdě nese vráščitá hlava se vztyčenýma ušima. Hluboký hrudník přechází nahoru ve výraznou linii boků. Ocas pevně stočený. Celkový dojem dává obraz psa s dobrými proporcemi a gazelí elegancí.
DŮLEŽITÁ PROPORCE: Vzdálenost od vrcholu týlního hrbolu ke stopu je o trochu větší než vzdálenost od stopu ke špičce nosu.
CHOVÁNÍ / POVAHA: Neštěká, ale není němý. Vydává svůj osobitý zvuk v podobě směsice jakéhosi smíchu a jódlování. Pozoruhodný je svojí čistotností v každém směru. Inteligentní, samostatné, ale oddané a ostražité plemeno. Může být rezervovaný k cizím lidem.
HLAVA: Na čele se při vztyčení uší vytvářejí jemné a četné vrásky; vrásky po stranách jsou žádoucí, avšak ne přehnaně, aby nevytvářely laloky. U štěňat jsou vrásky více zřetelné, ale ne až tolik u tříbarevných, z důvodu nedostatku stínování.
OBLAST MOZKOVNY
LEBKA: Plochá, dobře formovaná a středně široká, zužující se směrem k čenichu. Postranní linie lebky se pozvolna zužují směrem k tlamě, čímž vynikají hladké linie lící.
STOP: Nepatrný
OBLIČEJOVÁ ČÁST HLAVY
NOS: Černý čenich je žádoucí.
ČELISTI / ZUBY: Silné čelisti s perfektním a pravidelným nůžkovým skusem, tzn. horní zuby těsně překrývají spodní zuby a zuby jsou do čelistí zasazeny kolmo.
OČI: Tmavé, mandlového tvaru; šikmo posazené, zahleděné do dálky a spíše nevyzpytatelného výrazu.
UŠI: Malé, zašpičatělé, vzpřímené a lehce připomínající kapuci, jemné struktury, posazené dost vpředu na temeni hlavy, špička ucha je blíže ke středu lebky než zevní bod kořene ucha.
KRK: Silný a přiměřeně dlouhý, nikoli tlustý. Dobře klenutý a u hrdla mírně plnější s elegantním obloukem zvýrazňujícím klenutí. Dobře posazený mezi rameny čímž podporuje hrdé držení hlavy.
TRUP: Harmonický
HŘBET: Krátký rovný
BEDRA: Krátká pevná
HRUĎ: Hluboký hrudník. Žebra dobře klenutá, hluboká a oválná.
SPODNÍ LINIE: Přechází nahoru ve výrazný pas
OCAS: Vysoko nasazený s tím, že hýžďový oblouk pánve přesahuje kořen ocasu. To dodává pánevním končetinám mohutnější vzhled. Je pevně stočený nad páteří a leží blízko stehna. Je jednou nebo dvakrát zatočený.
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY: Hrudní končetiny jsou rovné, jemných kostí. Končetiny jsou rovnoběžné až k zemi, a tím vytváří středně širokou frontu.
RAMENA: Dosti položená vzadu, svalnatá, ne však příliš.
LOKTY: Přiléhají k hrudníku. Při pohledu zepředu jsou lokty v jedné linii se žebry.
PŘEDLOKTÍ: Velmi dlouhá
ZÁPRSTÍ: Dobrá délka, rovná a pružná
PÁNEVNÍ KONČETINY: Silné a svalnaté
KOLENNÍ KLOUB: Přiměřeně zaúhlený
STEHNO: Dlouhé
HLEZNA: Přiměřeně úhlená, nejsou ani vybočená, ani vbočená
TLAPKY: Malé, úzké a pevné, se silnými nášlapnými polštářky, dobře klenutými prsty a krátkými drápy.
CHŮZE / POHYB: Končetiny se pohybují svižně rovně dopředu dlouhými, neúnavnými hbitými kroky.
KŮŽE: Velmi měkká, vláčná
OSRSTĚNÍ
SRST: Krátké, hladké a husté, velmi jemné.
BARVA: Čistě černá a bílá; červená a bílá, černá a tříslová, a bílá s tmavými skvrnkami a tříslovými znaménky na čumáku a lících; černá; tříslová a bílá; žíhaná: červené pozadí s černými pruhy, čím výraznější jsou pruhy tím lépe. Bílá by měla být na tlapkách, hrudi a špičce ocasu. Bílé končetiny, lysina a bílý obojek jsou také přípustné.
VELIKOST A VÁHA:
Ideální výška:
Psi 43 cm (17″) v kohoutku
Feny 40 cm (16″) v kohoutku
Ideální hmotnost:
Psi 11 kg (24 lb)
Feny 9,5 kg (21 lb)
VADY: Jakékoliv odchylky od výše jmenovaných bodů by se měly posuzovat jako vady. Hodnocení musí přesně odpovídat míře závažnost odchylky.
UPOZORNĚNÍ: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata úplně sestouplá v šourku.
Faraónský chrt / Pharaoh hound
FCI – Standard č. 248 / 09.08.1999 / GB
(wikipedia)
ZEMĚ PŮVODU: Malta
PATRONÁT: Velká Británie
DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 24. 06. 1987
POUŽITÍ: Ostražitý, nadšený lovec, zvěř následuje čichem a zrakem, na krátkou vzdálenost se rovněž výborně orientuje sluchem.
ZAŘAZENÍ PODLE FCI : Skupina 5, Špicové a primitivní plemena, Sekce 6, Původní plemena, Bez zkoušky z výkonu.
CELKOVÝ VZHLED: Středně velký pes s hrdým postojem a čistými liniemi. Elegantní, přesto silný pes. Pohyb je velmi rychlý a volný. Ostražitý výraz.
POVAHA / TEMPERAMENT: Pozorný, inteligentní, přátelský, oddaný a hravý pes.
HLAVA: Čenichová partie o málo delší než mozkovna. Temeno lebky je paralelní s linií tlamy, celá hlava pak při pohledu z profilu i shora připomíná tupý klín.
MOZKOVNA
LEBKA: Dlouhá, suchá a dobře formovaná.
STOP: Nepříliš vyjádřený.
OBLIČEJOVÁ ČÁST
NOSNÍ HOUBA: Vždy masové barvy, splývá se srstí.
ČELISTI/ZUBY: Silné čelisti se silnými zuby. Nůžkový skus, tj. horní řezáky a špičáky těsně překrývají spodní. Zuby jsou zasazeny kolmo v čelistech.
OČI: Jantarové barvy, splývají s barvou srsti. Oválného tvaru, středně hluboko zasazené, s pozorným, inteligentním výrazem.
UŠI: Středně vysoko nasazené. V afektu vztyčené, ale velmi pohyblivé. Uši jsou široké u základny, jemné a velké.
KRK: Dlouhý, štíhlý, svalnatý a mírně prohnutý. Suchá linie hrdla.
TRUP: Pružný, s téměř rovnou hřbetní linií. Délka těla od špičky hrudní kosti ke kyčelní kosti je mírně větší než výška v kohoutku.
ZÁĎ: Mírně spáditá od beder k nasazení ocasu.
HRUDNÍK: Hluboký, dosahuje až k loktům. Dobře klenutá žebra.
SPODNÍ LINIE: Uměřeně vtažené břicho.
OCAS: Středně vysoko nasazen, poměrně široký u kořene a zužující se ke špičce (bičovitého tvaru). V klidu dosahuje k hlezennímu kloubu. V akci nesen vysoko a prohnutý. Neměl by být nesen mezi zadními končetinami. Šroubovitý ocas je nežádoucí.
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY: Rovné a paralelní.
RAMENO: Silné, dlouhé a dobře uložené.
LOKET: Těsně přiléhající k hrudníku.
NADPRSTÍ: Silné.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Silné a svalnaté. Paralelní při pohledu zezadu.
KOLENO: Středně zaúhlené.
BÉREC: Dobře vyvinutý.
TLAPKY: Silné, dobře vyklenuté prsty, pevné polštářky. Nejsou vytočené dovnitř ani ven. Dobře vyvinuté polštářky. Paspárky mohou být odstraněny.
POHYB: Volný a plynulý. Hlava je nesena poměrně vysoko. Prostorný pohyb bez zjevné námahy. Končetiny i tlapky by se měly pohybovat paralelně v linii těla, jakékoli vybočování či „vysoký krok“ jsou velmi nežádoucí.
OSRSTĚNÍ
SRST: Krátká a lesklá, od jemné a přilehlé k poněkud drsné, bez dlouhých chlupů.
BARVA: Pálená nebo temně pálená s následujícími bílými znaky: bílá špička ocasu je silně preferována, bílá hruď („hvězda“), bílé tlapky. Tenký bílý pruh uprostřed obličeje je přijatelný. Bílé skvrny jinde na těle než je uvedeno jsou nežádoucí.
VÝŠKA A HMOTNOST:
Výška v kohoutku
Psi: ideálně 56 cm (22-25 palců = 56 – 63,5 cm).
Feny: ideálně 53 cm (22-24 palců = 53 – 61 cm).
VADY: Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni a k jejímu vlivu na zdraví a prospěch psa.
Jakýkoli pes, vykazující abnormality fyzické nebo v chování, musí být diskvalifikován.
POZNÁMKA: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
Ibizský Podengo / Podenco Ibicenco
FCI – Standard č. 89 / 04.02.2000 / GB
(wikipedia)
ZEMĚ PŮVODU: Španělsko (Baleárské ostrovy)
DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 26.05.1982
POUŽITÍ: Ibizský podengo je užíván především k lovu králíků bez střelných zbraní, ve dne i v noci. Díky svému vynikajícímu čichu, který spolu se sluchem podengo používá více než zrak, stopuje a loví králíky snadno, a to i v hustém podrostu. Díky hbitosti a chytrosti chytí kořist rychle, zvlášť když loví ve smečce. Když jeden ze psů najde zvěř, ostatní psi jej obklopí, ale dodržují jistou vzdálenost a čekají. Štěkají pouze tehdy, když vidí nebo slyší kořist a když ji obklíčí. Při nalezení či chytání kořisti všichni psi rychle vrtí ocasy, v pozici čekání jsou snadno odvolatelní. Ibizský podengo je užíván také pro lov zajíců a vysoké zvěře. Je i dobrým přinašečem. Pro vytvoření smečky se (s jistými výjimkami) užívají pouze feny, případně s jedním psem, protože psi špatně spolupracují při lovu a jsou konfliktní. Když již smečka ulovila několik tisíc králíků, může se u tohoto plemene stát, že psi z této smečky nechtějí dále lovit, dokud si dostatečně neodpočinou. Tuto zvláštnost vyjadřuje španělské slovo „enconillarse“ (jít si odpočinout).
ZAŘAZENÍ PODLE FCI: Skupina 5, Špicové a primitivní plemena, Sekce 7, Lovečtí psi primitivního typu, Bez zkoušky z výkonu.
KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: toto plemeno pochází z Baleárských ostrovů, Mallorky, Ibizy, Menorky a Formentery, kde je známé pod původním názvem „Ca Eivissec“. Je také rozšířeno v Katalánsku, kolem Valencie, v Roussillonu a Provenci, kde jej nazývají „Mallorquí“, „Xarnelo“, „Mayorquais“, „Charnegue“ nebo „Baleárský pes“. Tito psi byli na ostrovy pravděpodobně dovezeni Féničany, Kartaginci, nebo možná i Římany.
Tento pes je typickým a robustním zástupcem tzv. primitivních plemen – nejstarších dosud existujících plemen. Obrázky těchto psů jsou nalézány v hrobech faraonů a na exponátech v muzeích, takže existence plemene je prokázána od roku 3400 př.n.l.
DŮLEŽITÉ POMĚRY: vzdálenost od špičky tlamy k očím je stejná jako vzdálenost od očí k týlnímu hrbolku.
HLAVA: v celkovém pohledu má dlouhá jemná hlava vzhled komolého kužele. Je suchá, v poměru k tělu poměrně malá.
MOZKOVNA
LEBKA: Dlouhá a plochá (dolichocefalická). Týlní kost vystupující. Čelo jemné a ploché.
STOP: Slabě vyjádřený.
OBLIČEJOVÁ ČÁST
NOS: Nosní houba je masové barvy. Nozdry otevřené. Nosní hřbet mírně vyklenutý.
TLAMA: Nosní hřbet a nos vystupují před spodní čelist. Tlama je jemná, dlouhá a v souladu s barvou srsti masové barvy.
PYSKY: Tenké, těsně přiléhající, masové barvy.
ZUBY: Perfektní nůžkový skus, zuby bílé a pravidelné.
OČI: Šikmo položené, malé, světle jantarové barvy, připomínající karamel. Jantarová barva může být více či méně intenzivní, v souladu s barvou srsti. Výraz vyjadřuje inteligenci, ale také strach a nedůvěru, aniž by byl příliš aristokratický.
UŠI: Vždy vztyčené, velmi pohyblivé. Směřující dopředu nebo do stran v horizontální rovině nebo vzad. V afektu nesené vzhůru. Střed ucha je nasazen v rovině očí. Tvar ucha je prodloužený kosočtverec, useknutý ve třetině delší úhlopříčky. Uši jsou jemné, uvnitř neosrstěné, střední, nikoliv přehnané velikosti.
KRK: Velmi suchý, a to ve spodní i horní části. Jeho délka odpovídá čtvrtině délky těla. Je mírně klenutý a osvalený. Kůže je přiléhající, hladká, bez laloku. Srst je obvykle v oblasti přechodu krku v plece delší a hustší, zvláště u hladkosrsté variety.
TRUP: Trup je celkově symetrický, mírně konvexní, středních vyrovnaných proporcí, kompaktní a s o něco větší délkou než je výška, přičemž poměr není výslovně stanoven.
KOHOUTEK: Dobře patrný, vysoký, suchý a dlouhý.
HŘBET: Dlouhý, rovný a pružný. Osvalení silné, ale ploché.
BEDRA: Klenutá, střední šířky, silná a pevná.
ZÁĎ: Velmi spáditá s viditelnou kostrou, s velmi silným pevným osvalením.
HRUDNÍK: Hluboký, úzký a dlouhý, ale nedosahující k loktům. Předhrudí špičaté a silně vystupující. Žebra plochá.
SPODNÍ LINIE: Vtažené břicho, ale ne příliš.
OCAS: Nasazen nízko, dlouhý. Srst u špičky by měla být delší a hrubší, poněkud odstávající. Když je ocas protažen mezi končetinami, měl by dosahovat k trnu hrudní kosti. Je mírně tlustší u kořene, postupně se zužuje ke špičce. V klidu je přirozeně svěšený, v pohybu je nesen srpovitě více či méně stočený. Je nežádoucí, aby byl nesen vysoko nebo příliš zatočený nad hřbetem.
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY: vertikální, symetrické. Při pohledu zpředu jsou přední končetiny postaveny velmi blízko sebe. Ačkoliv jsou celkově robustní, dlouhé končetiny vyvolávají dojem štíhlého, rychlého, ale silného zvířete.
RAMENO: Ramenní lopatky strmé, silné a volně pohyblivé.
NADLOKTÍ: Velmi dlouhé, rovné, silné a v postoji velmi blízko sebe.
LOKET: Široký, nepřiléhající k trupu, paralelní ke střední rovině těla, ale nikdy volný.
PŘEDLOKTÍ: Rozšiřuje se směrem k nadprstí.
NADPRSTÍ: Silné, pevné, široké a vertikální.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Vertikální, s dlouhými, silnými, plochými svaly.
HLEZNA: Dobře zaúhlená, široká, nízko posazená, vertikální, nevytáčejí se dovnitř ani ven.
TLAPKY: Téměř zaječí tlapky. Prsty dlouhé a dobře k sobě přiléhající. Hustá srst mezi prsty. Drápky velmi silné a obvykle bílé, případně odpovídající barvě srsti. Polštářky velmi tvrdé.
POHYB: Žádoucím pohybem je zdrženlivý klus. Cval je velmi rychlý a propůjčuje pohybu výraz velké hbitosti.
KŮŽE: Napjatá, dobře přiléhající k tělu, červenavě pigmentovaná, ale může být i jiné barvy v souladu s barvou srsti.
OSRSTĚNÍ
SRST: Hladká, hrubá nebo dlouhá srst.
Hladká srst nemá být hedvábná, ale silná a lesklá.
Hrubá srst má být tvrdá a velmi hustá, na hlavě a uších poněkud kratší, a na zadní straně stehen a spodní straně ocasu poněkud delší. Velmi ceněná je bradka. Dlouhá srst je měkčí a má být alespoň 5 cm dlouhá. Hlava je velmi hustě osrstěná.
BARVA: Preferována je červenobílá barva nebo červená nebo bílá barva. Béžová barva je povolena, jedná-li se jinak o výjimečně dobrého jedince, ale není vůbec povolena u hladkosrsté variety.
VÝŠKA
VÝŠKA V KOHOUTKU:
Psi: 66 až 72 cm
Feny: 60 až 67 cm
Jedinci, kteří jsou blízko požadovaných hranic výšky, mohou být akceptováni, pokud mají dobré proporce a dobrý exteriér.
VADY: Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
ZÁVAŽNÉ VADY
Krátká široká hlava
Výrazně vyznačený stop
Chybějící třenový zub (premolár)
Svěšené uši
Sudovitá žebra
Lokty vytočené ven
Kravský postoj
Tlapky vytočené ven
Křížení tlapek a hlezen v pohybu
VYLUČUJÍCÍ VADY
Lebka stupňovitého tvaru (rovina lebky příliš vysoko v poměru k nosnímu hřbetu).
Hnědý pigment nebo černé skvrny na nosní houbě.
Předkus nebo podkus.
Červenohnědá oční víčka nebo pysky.
Křížení s galgem nebo jiným chrtem, projevující se klopenýma ušima, tmavýma očima, širokou Zádí, málo výrazným předhrudím, široce postavenými hrudními končetinami, zakulacenými širokými stehny s viditelnými cévami.
POZNÁMKA: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
Kánárský Podengo / Podenco Canario
FCI – Standard č. 329 / 03.11.1999 / GB
(wikipedia)
ZEMĚ PŮVODU: Španělsko
DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 24.06.1987
POUŽITÍ: Je užíván pro lov králíků, a k tomuto účelu je výborně přizpůsoben lovu v členitém terénu za použití svého obdivuhodného čichu, zraku a sluchu. Snadno snáší vysoké teploty a je schopen lovit od rozbřesku do soumraku. Díky svému čichu a sluchu může nalézt králíky i na dně úzkých strží, v puklinách ve zdech, v kamenných snosech na okraji obdělávaných polí, ve škvírách mezi lávovými proudy a v trnitých keřích. Obdivuhodná doba existence plemene je bezpochyby důsledkem jeho loveckých schopností, které jej činily nenahraditelným po celá staletí. Je to především stopař, který nesmí štěkat a ani v průběhu stopování chytat kořist. Je také užíván při lovu s fretkou, což je způsob lovu povolený na Kanárských ostrovech. Obvykle chytá králíky do tlamy.
ZAŘAZENÍ PODLE FCI: Skupina 5, Špicové a primitivní plemena, Sekce 7, Lovečtí psi primitivního typu, Bez zkoušky z výkonu.
KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: Na Kanárských ostrovech, odkud plemeno pochází, je známo pod názvem Podenco Canario. Často se s ním setkáváme na všech ostrovech, především na největších, Gran Canarii a Tenerife. Kanárský podengo je plemeno egyptského původu, které bylo na Kanárské ostrovy pravděpodobně dováženo Féničany, Řeky, Kartaginci i samotnými Egypťany. Je to jedno z nejstarších existujících plemen, což dokazují nálezy mnoha vyobrazení (rytin, soch, basreliéfů) v hrobkách faraonů a nálezy vystavené v Louvru či Britském muzeu. Toto plemeno je zřejmě staré asi sedm tisíc let.
CELKOVÝ VZHLED: Pes střední velikosti, s tělesnou stavbou delších linií, štíhlý, lehký a velmi odolný. Kostra je dobře vyvinutá. Kvůli absenci tukové vrstvy je viditelný hrudní koš, páteř a kyčelní kosti. Osvalení je velice vyvinuté, suché, svalové stahy jsou pod kůží viditelné.
DŮLEŽITÉ POMĚRY: Délka těla je mírně větší než výška. Hrudník je dobře vyvinutý, ale nedosahuje až k loktům. Tlama je delší než mozkovna.
POVAHA / TEMPERAMENT: Odvážný, chladnokrevný, aktivní, s enthusiastickou dynamičností. Impozantní, ale nikoliv agresivní. Oddán svému pánovi, se stoickým klidem zvládá i nejnáročnější dny bez známky únavy.
HLAVA: Má tvar protaženého komolého kužele, je v dobrém poměru k trupu, střední délky 21 až 22 cm. Osy lebky a obličejové části (kraniální-faciální) jsou rovnoběžné.
MOZKOVNA
LEBKA: Její délka je větší než šířka. Je plochá, s výrazným týlním hrbolkem.
STOP: Sotva patrný.
OBLIČEJOVÁ ČÁST
NOSNÍ HOUBA: Velká, masové barvy v souladu s barvou srsti. Nozdry jsou středně otevřené.
TLAMA: Dlouhá a výrazná, tvaru komolého kužele, více či méně tmavě masové barvy v souladu s barvou srsti.
PYSKY: Jemné, dobře přiléhající, jejich barva je v souladu s barvou nosní houby.
ČELISTI/ZUBY: Nůžkový pravidelný skus, dobře vyvinutý chrup.
OČI: Šikmo posazené, malé, mandlového tvaru. Více či méně tmavě jantarové barvy, intenzita barvy záleží na barvě srsti. Výraz je inteligentní a ušlechtilý.
UŠI: Poměrně velké, v afektu vztyčené a mírně divergující. V klidu směřují dozadu. V bázi jsou široké, na konci špičaté.
KRK: Dobře osvalený, rovný, s hladkou kůží, bez laloku, ohebný a zaoblený.
TRUP
HŘBET: silný, osvalení dobře vyvinuté, přizpůsoben pro běh a nároky lovu.
BEDRA: maličko protažená.
ZÁĎ: kostra zádi je poměrně silná, lépe viditelná u velmi štíhlých jedinců nebo v plné lovecké sezóně.
HRUDNÍK: hrudní kost nevystupuje. Hrudník je dobře vyvinutý, ale nespadá až do úrovně loktů. Hrudní koš je oválný. Obvod hrudního koše přesahuje kohoutkovou výšku o 5 až 8 cm.
SPODNÍ LINIE: břicho je vtažené, ale nikoliv jako u chrta nebo u galga. Slabiny dobře vyznačené.
OCAS: poměrně nízko nasazený, v prodloužení zádě. Kulatý. Dosahuje jen maličko pod hlezno. Svěšený nebo zvednutý, srpovitého tvaru. Na špičce, která je obvykle bílá, maličko zúžený. Nikdy není zatočený. V pohybu je nežádoucí, když je ocas nesen příliš vysoko.
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY: zcela vertikální, rovné a paralelní. Jemná, ale pevná struktura kostry. Kočičí tlapky, obvykle lehce vytočené do stran. Polštářky pevné, mírně oválné.
ZAÚHLENÍ: skapulo-humerální úhel (úhel mezi lopatkou a kostí nadloktí): zhruba 110°.
Humerálně-radiální úhel (úhel v lokti): zhruba 140°.
PÁNEVNÍ KONČETINY: dobře vertikální, rovné, robustní. Osvalení dobře vyvinuté, hlezno poměrně vysoko (asi 18 cm nad zemí), kočičí tlapky zcela rovně postavené, polštářky pevné a oválné. Bez paspárků.
ZAÚHLENÍ: koxálně-femorální úhel: zhruba 110°.
Femorálně-tibiální úhel (v koleni): zhruba 120°.
ÚHEL V HLEZNU: zhruba 130°.
POHYB: klus musí být svižný, prostorný a velmi lehký.
KŮŽE: pevná, dobře přiléhající k tělu, bez záhybů.
OSRSTĚNÍ
SRST: hladká, krátká a hustá.
BARVA: nejlépe červená a bílá, červená může být více či méně intenzivní, od oranžové k tmavě červené (mahagonové). Všechny kombinace těchto barev.
VÝŠKA
VÝŠKA V KOHOUTKU
Psi: od 55 do 64 cm.
Feny: od 53 do 60 cm.
Vzhledem k přizpůsobení rozdílným typům terénů, kde psi žijí a loví, se mohou tyto průměrné výšky lišit. Je tedy možno akceptovat odchylky 2 cm nad maximální uvedenou výšku a 2 cm pod minimální uvedenou výšku, pokud jedinec odpovídá archetypu plemene.
VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
ZÁVAŽNÉ VADY
Příliš široká hlava
Příliš vyznačený stop
Visící pysky
Absence premolárů (třenových zubů)
Prognathismus
Příliš divergující uši
Plochý hrudník
Vystupující hrudní kost
Zatočený ocas
Příliš nízko položená hlezna; kravský postoj
Křížení hrudních a pánevních končetin v chodu
Agresivní chování
POZNÁMKA: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
Portugalský Podengo / Podengo Portugues
FCI – Standard č. 94 / 03.11.1999 / GB
(wikipedia)
ZEMĚ PŮVODU: Portugalsko
DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 25.09.1967
POUŽITÍ: Toto plemeno je rozšířeno především na severu země. Vzhledem ke svým fyzickým dispozicím jsou tito psi vhodní pro lov králíků, a to samostatně nebo ve smečce. Proto jsou také někdy nazýváni „králičími psy“. Jsou také oceňováni jako dobří hlídači.
ZAŘAZENÍ PODLE FCI: Skupina 5, Špicové a primitivní plemena, Sekce 7, Lovečtí psi primitivního typu, Bez zkoušky z výkonu.
PORTUGALSKÝ PODENGO STŘEDNÍ
CELKOVÝ VZHLED: Střední velikost i hmota těla, dobře vyvážené proporce, dobré osvalení, silná kostra.
POVAHA / TEMPERAMENT: Velmi živý a chytrý pes, nenáročný a odolný.
HLAVA: suchá, ve tvaru čtyřbokého jehlanu s širokou základnou, poměrně výrazně se zužuje ke špičce tlamy. Podélné osy lebky a tlamy jsou divergentní.
MOZKOVNA
Lebka: plochá, v profilu téměř rovná. Výrazné nadočnicové oblouky. Čelní rýha sotva znatelná. Oblast mezi ušima plochá. Týlní kost výrazná.
Stop: sotva patrný.
OBLIČEJOVÁ ČÁST
NOS: Zužující se k mírně vystupující špičce, přední rovina nosu je mírně šikmá, barva nosní houby je vždy tmavší než barva srsti.
TLAMA: Nosní hřbet zakulacený (v průřezu), při pohledu z profilu rovný. Tlama je kratší než lebka a v kořeni širší než na špičce.
PYSKY: Těsně přiléhající, tenké, pevné a horizontální.
ČELISTI/ZUBY: Pravidelný, silný, bílý chrup. Normální skus.
OČI: S velmi živým výrazem, sotva vystupující z očních důlků. Barva se mění v souladu s barvou srsti od medové do oříškově hnědé. Oči jsou malé a šikmo posazené, barva očních víček je tmavší než barva srsti.
UŠI: Nasazené středně vysoko a šikmo, nesené vztyčeně, velmi pohyblivé. V afektu nesené vertikálně vpřed. Trojúhelníkového tvaru, v bázi široké, zužující se ke špičce. Kůže ucha je tenká. Délka ucha je výrazněji větší než jeho šířka v bázi (místě nasazení).
KRK: Harmonický přechod od hlavy k trupu, rovný, přiměřené délky, silný a dobře osvalený. Bez laloku.
TRUP
HŘBETNÍ LINIE: Rovná nebo mírně vyklenutá.
HŘBET: Dlouhý, rovný nebo mírně spáditý.
BEDRA: Rovná nebo mírně vyklenutá, široká a osvalená.
ZÁĎ: Střední délky, široká a dobře osvalená. Rovná nebo mírně spáditá.
HRUDNÍK: Předhrudí mírně zdůrazněné, osvalené, nepříliš široké. Hrudník hluboký a dlouhý, střední šířky. Dlouhá sternální oblast stoupá k zadní části těla. Žebra jen málo vyklenutá, šikmá.
BŘICHO/SLABINY: suché, s mírným vtažením břicha.
SPODNÍ LINIE: Mírně stoupající
OCAS: Nasazený spíše vysoko než nízko, silný, tlustý, střední délky, zužující se ke špičce. V klidu svěšený mezi pánevními končetinami, se špičkou mírně stočenou vzhůru, v pohybu nesený horizontálně a mírně stočený vzhůru nebo nesený srpovitě stočený vzhůru, ale nikdy zatočený do kroužku.
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY
CELKOVÝ VZHLED: Při pohledu zpředu a ze strany vertikální a rovné, dobře osvalené a suché.
RAMENO A NADLOKTÍ: Dlouhé a šikmé, silné a dobře osvalené, v ramenním klubu je tupý úhel.
PŘEDLOKTÍ: Vertikální, dlouhé a osvalené.
KLOUB NADPRSTÍ: Suchý, ne příliš výrazný.
NADPRSTÍ: Silné, krátké, mírně šikmé.
TLAPKY: Kulaté, dlouhé, silné, těsně k sobě přiléhající a silně vyklenuté prsty. Drápky silné, krátké, nejlépe tmavé. Polštářky tvrdé a odolné.
PÁNEVNÍ KONČETINY
CELKOVÝ VZHLED: Při pohledu zpředu a ze strany rovné a paralelní, dobře osvalené a suché.
STEHNA: Dlouhá, středně široká, osvalená.
BÉRCE: Dlouhé, šikmé, silné, osvalené, suché.
HLEZENNÍ KLOUBY: Středně vysoko posazené, suché a silné, zaúhlené v tupém úhlu.
HLEZNA: S dobrou kostrou, krátká, šikmá, bez paspárků.
TLAPKY: Kulaté, dlouhé, silné, těsně k sobě přiléhající a silně vyklenuté prsty. Krátké, silné, nejlépe tmavé drápky. Tvrdé a odolné polštářky.
POHYB: Rychlý a lehkonohý.
KŮŽE: Sliznice nejlépe černě pigmentované, v každém případě však tmavší než barva srsti. Kůže tenká a těsně přiléhající.
OSRSTĚNÍ
SRST: Krátká nebo dlouhá srst, střední tloušťky, krátkosrstá varieta má hladkou srst, dlouhosrstá varieta má drátovitou srst (podobnou štětinám divočáka). Krátká srst je hustší než dlouhá. U dlouhosrsté variety je pod spodní čelistí znatelná „bradka“. Bez podsady.
BARVA: Převládající barvy jsou žlutá, béžová (od světlé po velmi tmavou) a černá (vybledlá či vyrudlá), mohou či nemusí být bílé znaky, nebo bílá jako základní barva se znaky ve výše uvedených barvách.
VÝŠKA A HMOTNOST
Výška v kohoutku: 40 – 55 cm
Hmotnost: 16 – 20 kg
VADY: Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
VYLUČUJÍCÍ VADY
Agresivita nebo bázlivost.
CELKOVÝ VZHLED: Jakákoliv známka křížení se španělským galgem nebo perdigueirem (portugalským ohařem).
ČELISTI: Nesprávný skus, špatně usazené zuby.
OČI: Rozdílných barev.
UŠI: Klopené nebo překlopené.
KRK: Klenutý.
TRUP: Hřbetní linie výrazně klenutá.
ZÁĎ: Přehnaně spáditá.
BŘICHO: Příliš vtažené.
OCAS: Zatočený.
PASPÁRKY: Nežádoucí (ovlivňují známku psa).
Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
POZNÁMKA: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
Portugalský Podengo velký
Charakteristiky velkého podenga, v zemi původu téměř vyhynulé variety, jsou téměř shodné s charakteristikami středního podenga, s následujícími výjimkami:
CELKOVÝ VZHLED: silný pes se spoustou hmoty, především užívaný při lovu jelenů.
VÝŠKA V KOHOUTKU: 55 – 70 cm
Portugalský Podengo malý
Charakteristiky malého podenga jsou také téměř shodné s charakteristikami středního podenga, s následujícími výjimkami:
CELKOVÝ VZHLED: malý pes poněkud protažených proporcí, který je užíván pro lov králíků stejně jako pro vyhánění králíků z nor.
LEBKA: plochá nebo mírně vyklenutá.
TRUP: délka těla přesahuje kohoutkovou výšku.
KONČETINY: krátké. Předloktí rovné nebo maličko stočené z vnějšku dovnitř po celé délce.
VÝŠKA V KOHOUTKU: 20 – 30 cm.
HMOTNOST: 4 – 5 kg
Sicilský chrt / Cirneco dell´Etna
FCI – Standard č. 199 / 07.02.2017
ZEMĚ PŮVODU: Itálie
DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO STANDARDU: 30.10.2016
POUŽITÍ: Lovecký pes, zvláště pro lov divokých králíků.
KLASIFIKACE FCI: Skupina 5, Špicové a primitivní plemena, Sekce 7, Lovečtí psi primitivního typu, Bez zkoušky z výkonu.
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Sicilský chrt existuje na Sicílii již od dávných časů. Toto středomořské plemeno prastarého původu, které pravděpodobně pochází od loveckých psů chovaných ve starém Egyptě v časech faraónů, bylo dovezeno na Sicílii Féničany. Zobrazení na starých mincích, rytinách a mozaikách dokazují, že sicilský chrt existoval na ostrově již mnoho století před Kristem a byl vždy považován za nejstaršího a vysoce ceněného loveckého psa.
CELKOVÝ VZHLED: Středně velký pes původního (primitivního) typu elegantních a štíhlých tvarů, kompaktní a silný, s jemnou srstí a vztyčenýma ušima, vždy čilý. Podlouhlých linií těla.
DŮLEŽITÉ PROPORCE
Délka těla se rovná kohoutkové výšce (kvadratický rámec).
Hloubka hrudníku je o něco menší než vzdálenost od loktů k zemi.
Délka hlavy je 4/10 výšky v kohoutku.
Tlama nikdy není kratší než mozková část hlavy. Mozková část lebky je protáhlá se šířkou menší než je její délka (šířka je méně než 50% délky).
Stop má sklon asi 150°.
Délka beder je zhruba 1/5 výšky v kohoutku a jejich šířka je téměř stejná jako délka.
Délka zádě je asi 1/3 výšky v kohoutku a její šířka je téměř polovina její délky.
Hloubka hrudníku je o něco méně (43%) než polovina výšky v kohoutku a jeho šířka, měřená v nejširším místě, je méně než 1/3 (asi 27%) výšky v kohoutku.
Obvod hrudníku přesahuje výšku v kohoutku asi o 1/8
POVAHA / TEMPERAMENT: Sicilský chrt je cílevědomý, nekompromisní, něžný a bystrý, odhodlaný, velmi oddaný svému majiteli. Je to především lovecký pes, který používá svůj dobrý čich, ale je také výborný společník. Jeho specifickou dovedností je vyhledávání pachu a sledování divokých králíků a jiné malé kožešinové i pernaté zvěře. Jeho ideální revír je mezi zákoutími a skulinami skalních stěn, a zvláště v terénu tvořeném vulkanickou lávou na svazích Etny, kde bezpečně našlapující a elegantní pes skáče z jednoho kamene na druhý. Toto plemeno používá zrak jen k vyhledání nejlepších míst a jeho pozornosti nic neunikne. Sluch používá k zachycení zvuků, které vydává králík při svém pohybu po zemi, ale je to vynikající čich, který mu umožňuje sledovat jeho stopu a vyhnat ho.
HLAVA
MOZKOVNA
LEBKA: Podlouhlá, její šířka je menší než polovina celkové délky hlavy. Při pohledu shora podélně oválná, horní podélné osy lebky a tlamy jsou rovnoběžné nebo mírně rozbíhavé. Horní profil lebky je jen mírně klenutý, takže vypadá téměř plochý. Šířka lebky mezi jařmovými oblouky je menší než polovina celkové délky hlavy. Nadočnicové oblouky mírně vyznačené, čelo málo výrazné a ustupující, čelní rýha jen nepatrná. Týlní hrbol sotva patrný.
STOP: Málo výrazný
OBLIČEJOVÁ ČÁST
NOSNÍ HOUBA: Poměrně velká, spíše obdélníkového tvaru. Zbarvení v rozmezí od světlé až tmavé masové do hnědé, podle intenzity barvy srsti. Při pohledu z profilu leží v prodloužení nosního hřbetu a přečnívá před svislou linii pysků.
TLAMA: Délka tlamy není nikdy menší než délka mozkovny. Hloubka tlamy, měřená v její polovině, je nejméně půlka délky tlamy. Šířka tlamy, měřená tamtéž, je menší než polovina délky tlamy. Tlama je špičatá, její spodní profil je tvořený dolní čelistí, nosní hřbet je rovný.
PYSKY: Jemné, tenké a pevné, sotva kryjící zuby. Koutky pysků pevné, sotva viditelné.
ČELISTI/ZUBY: Kompletní chrup (chybění P1 a M3 je přípustné), nůžkový skus. Čelisti normálně vyvinuté, třebaže nevypadají silné. Spodní čelist jen mírně vyvinutá, s ustupující bradou. Řezáky posazené kolmo v čelistech, v perfektní linii, vzájemně dobře postavené.
LÍCE: Ploché.
OČI: Poměrně malé. Barva může být okrová, jantarová nebo oříšková, nikdy šedá, hnědá nebo žlutá. Umístěné více na straně hlavy, s měkkým výrazem. Oválného tvaru, okraje očních víček stejné barvy jako nosní houba.
UŠI: Nasazené velmi vysoko a blízko u sebe, vztyčené a pevné, otevřené kupředu. Přirozeně trojúhelníkového tvaru s úzkou špičkou, která se mírně sklápí dozadu. Chrupavky v místě nasazení ucha masivní. Při vzrušení jsou svislé osy uší rovnoběžné nebo téměř rovnoběžné. Délka uší nemá přesáhnout polovinu délky hlavy.
KRK: Horní profil krku dobře klenutý. Délka krku stejná jako délka hlavy. Harmonicky, hladkou linií, přechází do kohoutku. Tvarem je krk podobný komolému kuželu, dobře osvalený, především na šíji.
TRUP
HORNÍ LINIE: Rovně klesající od kohoutku k zádi.
KOHOUTEK: Vysoký, úzký (horní okraje lopatek blízko u sebe).
HŘBET: Horní profil rovný, bez nápadného osvalení.
BEDRA: Délka beder je téměř stejná jako jejich šířka. Krátké, nepříliš výrazné, ale pevné svaly. Délka beder je asi 1/3 délky hřbetu (hrudníku).
ZÁĎ: Horní profil poměrně plochý, sklon zádi od horizontály je zhruba 45°, záď strmá, suchá a silná. Délka zádi přiměřená, šířka se téměř rovná polovině délky. Nevýrazné osvalení.
HRUDNÍK: Hluboký téměř k loktům, ne pod ně. Žebra mírně klenutá, nikdy ne plochá. Poměrně úzké předhrudí.
SPODNÍ LINIE A BŘICHO: Spodní linie plynule stoupá. Břicho suché bez výrazného chrtovitého vtažení. Slabiny stejné délky jako bedra.
OCAS: Nízko nasazený, poměrně silný u báze a stejné síly téměř po celé délce. Dosahuje ke hleznům nebo je mírně delší. V klidu nesený šavlovitě, v afektu zahnutý nad hřbetem. Hladká polodlouhá srst.
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY:
CELKOVÝ VZHLED: Při pohledu zboku se pomyslná svislá linie spuštěná z ramenního kloubu dotýká špiček prstů. Hrudní končetiny jsou při pohledu zboku i zepředu perfektně rovné a svislé. Jejich délka od země k loktům je o něco větší než polovina kohoutkové výšky.
PLECE: Lopatka dobře šikmo vzad uložená, délka lopatky je asi 1/3 kohoutkové výšky. Horní okraje lopatek položené blízko u sebe (úzký kohoutek). Ramenní kloub středně otevřený.
NADLOKTÍ: Tvoří asi polovinu délky končetiny od země k loktům. Výrazné čisté svalstvo. Lokty: Posazené v úrovni nebo pod úrovní spodní linie hrudi, ne vbočené ani vybočené. Nadloktí a předloktí svírají v loketním kloubu úhel asi 160°.
PŘEDLOKTÍ: Kolmá k zemi. Výrazné loketní jamky. Lehké, ale pevné kosti.
ZÁPĚSTÍ: V přímém prodloužení předloktí, výrazné kůstky na zevní straně kloubů.
NADPRSTÍ: Mírně šikmá. Délka ne menší než 1/6 délky končetiny od země k lokti. Širší než zápěstí. Ploché a suché kosti.
TLAPKY: Mírně oválné, sevřené klenuté prsty. Silné zahnuté drápky masové (od růžové až po tmavou masovou) nebo hnědé barvy. Nikdy ne černé. Pevné polštářky stejné barvy jako drápky.
PÁNEVNÍ KONČETINY
CELKOVÝ VZHLED: Při pohledu zboku se pomyslná svislá linie spuštěná ze sedacího hrbolu dotýká špiček prstů. Při pohledu zezadu pomyslná svislá linie spuštěná ze sedacího hrbolu dělí hlezno, záprstí a tlapku na dvě shodné poloviny. Výška psa v kyčlích je menší než výška v kohoutku (asi 93 % kohoutkové výšky).
STEHNA: Dlouhá a široká. Jejich délka je třetina kohoutkové výšky, svaly ploché, zadní strana stehen mírně klenutá. Úhel pánve a stehenní kosti je zhruba 115°.
KOLENA: Stehna a bérce svírají v kolenech úhel asi 115°.
BÉRCE: O něco kratší než stehna, se sklonem 45° pod horizontálou. Svaly suché a výrazné, kostra lehká, podélná rýha mezi svaly výrazná.
HLEZNA: Široká, bérce a nárty svírají v hlezenním kloubu úhel asi 135°. Vzdálenost od hlezen k zemi není větší než 27 % kohoutkové výšky.
NÁRTY: Válcovitého tvaru, kolmé k zemi, bez paspárků. Délka nártů se rovná 1/3 délky hrudní končetiny od země k lokti.
TLAPKY: Mírně oválné, sevřené klenuté prsty. Silné zahnuté drápky masové (od růžové až po tmavou masovou) nebo hnědé barvy. Nikdy ne černé. Pevné polštářky stejné barvy jako drápky.
CHODY/POHYB: Krátký živý krok nebo pružný rychlý klus.
KŮŽE: Jemná a přilehlá na celém těle. Zbarvení se liší podle barvy srsti, na kůži nikdy nesmí být černé skvrny nebo nepigmentovaná místa.
OSRSTĚNÍ
SRST: Pevná a hustá. Na hlavě, uších a končetinách hladká; polodlouhá (okolo 2,5 cm) hladká a přiléhající na těle a ocase.
BARVA:
Plavá všech odstínů od tmavé do světlé a dilutované;
Tříslová a bílá: bílá lysina nebo znak na hlavě; bílá na hrudi, bílé tlapky, špička ocasu, břicho; bílý límec – méně ceněný. Tříslová srst s příměsí mírně světlejších a tmavších chlupů je přípustná.
VÝŠKA A HMOTNOST
VÝŠKA V KOHOUTKU
Psi: 46 – 50 cm
Feny: 44 – 48 cm
Tolerance + – 2 cm
HMOTNOST:
Psi: 10 – 13 kg
Feny: 8 – 11 kg
VADY: Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků by měla být považována za vadu, a vážnost, s níž je posuzována, by měla být v přímém poměru k jejímu stupni a jejímu vlivu na zdraví a pohodu psa a jeho schopnost vykonávat jeho tradiční práci.
VÁŽNÉ VADY
Rozbíhavé podélné osy mozkovny a tlamy
Krátká tlama
Výrazný týlní hrbol a čelo
Výrazný stop
Uši s tenkou chrupavkou, poloklopené nebo rozkleslé.
Krátký krk, lalok
Tlapky dlouhé, široké, ploché, roztažené prsty
Paspárky
VYLUČUJÍCÍ VADY
Agresivita nebo přehnaná bázlivost
Každý jedinec jasně vykazující fyzické nebo psychické abnormality musí být diskvalifikován.
Silná rozbíhavost podélných os mozkovny a tlamy
Nosní houba černá nebo nepigmentovaná
Prohnutý (konkávní) nosní hřbet
Předkus
Podkus
Modré oči
Svěšené uši
Černé okraje očních víček, černé drápky a polštářky tlapek
Ocas stočený nad hřbetem; vrozená bezocasost; vrozeně krátký ocas
Jednobarevná sytě hnědá, černá nebo žíhaná srst. Hnědé nebo černé skvrny či jednotlivé chlupy.
Kohoutková výška mimo toleranci
POZNÁMKA: Psi (samci) musejí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
Pouze funkčně a klinicky zdraví jedinci se znaky typickými pro plemeno mohou být použiti k chovu.